Výběr páječky do elektronické dílny je nezvykle důležitým krokem při organizaci tohoto místa. Mnoho začínajících elektroniků může přemýšlet o tom, jaká páječka se jim osvědčí, a tedy – jakou páječku koupit. Na trhu je dostupných mnoho řešení a to, zda nám stačí obyčejná odporová nebo transformátorová páječka, nebo budeme potřebovat něco více vyspělejšího, např. pájecí stanici, záleží přesně na našich potřebách.

Pokud jste amatér a teprve s pájením začínáte, určitě se seznamte s následujícími tipy.

V první řadě musíme volit mezi odporovou páječkou (často označovanou jako páječka s topným tělískem) a transformátorovou. Existují také horkovzdušné páječky, tzv. hot air, avšak ty jsou určeny pokročilým uživatelům a slouží hlavně k pájení součástek pro povrchovou montáž (SMD), zvláště velkých integrovaných obvodů s vývody zespodu součástky (např. BGA, QFN).

Je třeba pamatovat na to, že transformátorové páječky se nahřívají rychleji než odporové, ale pokud potřebujeme preciznější nástroj, musíme sáhnout po tom druhém. Jsou dostupné se značně menšími hroty, které se ideálně hodí k pájení drobných součástek – odtud jeden z názvů těchto nástrojů: jehlová páječka.

Existuje řada důležitých parametrů páječek pro elektroniku, kterým musíme věnovat pozornost při výběru tohoto nástroje – výkon, rozsah teplot, velikost hrotu. Jejich správný výběr závisí na tom, k čemu chceme páječku používat, proto dříve, než si vybereme, musíme si zodpovědět otázku, co s ní budeme pájet.

Z tohoto článku se dozvíte:

Výběr páječky a její použití

Při výběru páječky pro elektroniku musíme vědět, jaké bude její určení. Jinou páječku budeme potřebovat pro pájení vodičů, jinou pro SMD součástky.

Pokud páječka, kterou hledáme, má sloužit k pájení vodičů, zvláště těch s velkým průřezem, pak je nejlepší vybrat nástroj s velkým výkonem (více než 100 W) a s velkým hrotem. Zde se skvěle osvědčují páječky transformátorové a odporové.

Pro pájení větších elektronických součástek, zvláště těch sloužících pro vývodovou montáž (tzn. „s nožičkami”), můžeme zvolit transformátorovou páječku nebo páječku s topným tělískem. Zvolíme-li transformátorový nástroj, budeme k němu potřebovat vhodný hrot.

Pro pájení malých elektronických součástek, zvláště SMD, je nezbytné si pořídit odporovou páječku s precizním hrotem.

Výkon a rozsah teplot

Páječka potřebuje patřičný výkon, aby nahřála součástky, se kterými se pracuje, na danou teplotu tavení pájky. Cín, používaný v elektronice jako pájka, se taví při teplotě od asi 180°C do 230°C – v závislosti na stopových přísadách. Nižší teploty jsou vyhrazeny slitinám obsahujícím olovo, od kterých se nyní upouští (v souladu se směrnicí RoHS se od 1. července 2006 kromě stanovených výjimek nemůže v pájecích slitinách nacházet olovo). Bezolovnatá pájka se taví v rozmezí teplot od asi 210°C do 230°C. Znamená to, že naše páječka musí nahřát spojovanou součástku minimálně na tuto teplotu.

Při pájení musí mít hrot páječky teplotu mnohem vyšší, než je teplota tání pájky, aby se zpracovávaná součástka rychle nahřála. Typická teplota hrotu při práci je v rozmezí od 260°C do 350°C a závisí na velikosti hrotu a tepelné kapacitě pájených součástek.

Ne všechny páječky mají termostat – je dobré věnovat pozornost tomu, zda námi kupovaný nástroj má možnost stabilizace teploty hrotu. Je to zvlášť důležité při pájení jemných elektronických součástek, jejichž přehřátí může způsobit poškození.

V případě pájení nebo pocínování (tzv. bělení) silných kabelů budeme potřebovat velký výkon, abychom rychle nahřáli objem kovu ve vodiči. Pro tento účel se hodí páječky s topným tělískem s výkonem přes 100 W a transformátorové páječky. Pro pájení elektronických součástek budeme pak potřebovat precizní odporovou páječku s výkonem od 30 W do 90 W. Musí mít přesnou regulaci teploty, aby se pájené součástky nepoškodily.

Páječky s větším výkonem se rychleji nahřívají a stabilněji udržují zadanou teplotu. Má-li nástroj, který kupujeme, dobrý systém řízení teploty, je lepší zvolit model s vyšším výkonem, jelikož to určitě zlepší komfort práce s tímto nástrojem.

Druh a tvar hrotu

Hrot – teplá součástka na konci páječky – je částí našeho nástroje, která je zodpovědná za předávání tepelné energie pájené součástce. Jako nejvíce pracující část páječky je vystavena nejrychlejšímu zničení. Při koupi páječky se ujistěme, že vhodné hroty se dají snadno koupit a vyměnit. Díky tomu lze tento díl, pokud se poškodí, bezproblémově vyměnit.

Pájecí hroty jsou dostupné v různých rozměrech a tvarech. Nejběžnější z nich jsou hroty typu šroubovák, minivlna, kopyto a kužel. Pamatujme, že při výběru hrotu páječky musíme kromě tvaru dát pozor na kompatibilitu s používanou páječkou.

Velikost hrotu musí být zvolena podle pájené součástky – čím je větší, tím větší musí být hrot, aby se teplo přenášelo efektivně. Tvar hrotu má také vliv na rozlití pájky po pájeném povrchu. Nejuniverzálnější a doporučovaná začátečníkům je minivlna.

Ergonomie

Při výběru páječky musíme také věnovat pozornost tvaru rukojeti. Pohodlná páječka nám zajistí větší komfort práce, proto je dobré si pořídit nástroj např. se silikonovými návleky na rukojeti. Dáváme-li přednost pistolovému úchopu, typickému pro transformátorové páječky, ale potřebujeme odporovou páječku s precizním hrotem, jsou takové verze dostupné, např. model JBC TOOLS 55N.

Příslušenství

Velmi často dostaneme v sestavě s páječkou pomocné příslušenství. Jelikož by to nemělo rozhodovat o volbě vlastního nástroje, je dobré se ujistit, že se v kupované sestavě nachází stabilní stojánek, na který můžeme páječku odložit, a čistič hrotu – s kovovými šponami nebo houbou. Tyto díly lze koupit také samostatně.

Bezdrátové páječky

Stále častěji se můžeme setkat s bezdrátovými páječkami. Ještě donedávna dominovaly v tomto sektoru plynové páječky, ale nyní se trhu objevuje stále více elektrických zařízení tohoto druhu, napájených z baterií.

Bezdrátové páječky jsou ideálním řešením, potřebujeme-li pracovat v „polních“ podmínkách, v nichž nemáme přístup k elektrické zásuvce. Takovou páječku je dobré mít sebou i pod stanem, v kempinku či v bedýnce se základním nářadím v autě.

Samotná páječka není všechno!

Když kupujeme naší první páječku, musíme se vybavit také řadou základního příslušenství a materiálů, které budeme potřebovat pro pájení nebo údržbu našeho nového nástroje.

V první řady potřebujeme pájku a tavidla. Pájka je dostupná nejčastěji v podobě drátu s různým průměrem. Vybíráme ji podle velikosti pájených součástek – pro pájení drobných SMD součástek se ideálně hodí drát s průměrem 0,25 mm nebo 0,3 mm. Pro cínování koncovek tlustých drátů je třeba zvolit drát 3 mm nebo 4 mm.

Co se týče pájky, je třeba používat bezolovnatou pájku. Má vyšší teplotu tavení a hůře smáčí hrot a pájené součástky než donedávna používané olovnaté pájky, ale neškodí zdraví ani životnímu prostředí, jak slitiny olova. Pamatujme však, abychom přese všechno pracovali v dobře větrané místnosti a použili např. speciální pohlcovač výparů.

Tavidlo usnadňuje tavení pájky a zabraňuje jeho okysličování. Nejběžnějším tavidlem při amatérském použití nadále zůstává kalafuna. Je dostupná v mnoha formách – pastě, roztoku nebo klasické, pevné podobě. Navíc existují další tavidla, dostupná v podobě past, fixů, gelu atd. Stojí za to se rozhodnout pro tavidly typu „No Clean”, neboli nezpůsobující korozi plošných spojů – nevyžadující mytí plošného spoje po ukončení pájení. Pokud již koupíme tavidlo vyžadující mytí, určitě si zjistěme v jeho popisu, zda se oplachuje vodou nebo jsou potřebné jiné prostředky, jako je izopropylalkohol.

Co se týče chemických prostředků pro pájení, může se kromě tavidla a prostředků na čištění plošných spojů od jeho zbytků také hodit prostředek na regeneraci hrotů. Umožňuje navrátit svěžest i velmi znečištěným a opotřebovaným hrotům. Není potřeba používat jej pravidelně, jelikož není schopen nahradit péči o hrot – pravidelné čištění kovovou houbičkou - a vyloučit jeho nepotřebné přehřívání.

Kromě výše uvedeného příslušenství pro pájení se nám jistě hodí odsávačka cínu, která umožňuje odstranit přebytečné množství pájky, a také pinzeta nebo vakuová pipeta pro integrované obvody, která nám pomáhá uchopit horké elektronické součástky v průběhu pájení.